Slohovka-dovolená
Nejhorší cesta na nejkrásnější místo
Konečně nastala ta očekávaná hodina. Je půlnoc a právě máme před sebou dlouhou a složitou cestu na jeden z nejkrásnějších ostrovů Řecka. Mikrobus nás z Brna dopravil do Bratislavy , kde nás už čekal autobus. Tento autobus nepřekypoval zrovna luxusem a představa, že v něm máme strávit následujících nejmíň 30 hodin, mi maličko obracela žaludek. Během pár hodin jsme překročili slovenské hranice a ocitli jsme se nad ránem v Maďarsku. I přes strašné hrkání autobusu, na mě přišla únava a konečně jsem zavítala do světa snů. Cesta přes Maďarsko probíhala ještě jakž takž bez problémů, ale jen, co jsme se dostali na území Srbska, už to vše spělo jen k horšímu. Cesty, nazývané dálnicemi, měly k dálnicím hodně daleko, že jsem dokonce měla obavy o náš rozhrkaný autobus. Čím více jsme jeli na jih, tím to bylo horší. Druhý den k večeru jsme se dostali na bulharské hranice, kde nás čekalo nemilé překvapení, tedy aspoň pro mně, nezkaženého Čecha. Celníci nás nechtěli pustit přes hranice a žádali úplatky. Asi jinak to nešlo a pan řidič obětoval pár kartonů cigaret a několik lahví alkoholu, a mě jen problesklo hlavou, že díky tomuto zážitku, o téhle zkorumpované, ale i přesto krásné zemi, už nikdy nebudu mít valné mínění. Cesty v Bulharsku jsou doslova otřesné a jsem jedině ráda, že po celou tu dobu byla tma. Další den k ránu, když jsem se probudila, konečně se mi naskytl krásný pohled na tu snad nejkrásnější zemi, kterou jsem kdy viděla, Řecko. Krajina oplývaná žlutooranžovými barvami, působila na mě trošku děsivě a suše, ale přesto v sobě měla obrovské kouzlo, když se setkávala s krásným modrým mořem. Projet Řecko, bylo dost náročné a cesta trvala zhruba 18 hodin protože je zde velice členitý a hornatý terén. Většinou se ani nejelo po dálnici, ale po klikatých cestách podél pobřeží, které velmi často vzbuzovalo strach. Blížilo se odpoledne a teplota v autobuse začala rychle stoupat. Klimatizace tu zrovna valně nefungovala a zdálo se, jakoby snad ani žádná nebyla. Konečně jsme dorazili k nějakému přístavu. Nalodili jsme se i s autobusem na trajekt a dostali jsme se z řecké pevniny na poloostrov Peloponés. V dnešní době je zde už postaven most, po kterém se již dá bezproblémově dopravit na Peloponés, během několika desítek minut, ale my neměli to štěstí, protože tento most byl teprve v dostavbě. Trajektem cesta trvala podstatně déle, ale zato měla své kouzlo. Po vylodění na poloostrově Peloponésu jsme ještě museli podstoupit zhruba tří hodinovou cestu k dalšímu přístavu, nazývaným Kyllini. Nalodění na tento trajekt už zabralo více času, ale cesta stála za to. Jónské moře a hlavně ostrov Zakynthos je proslaven chráněnými želvami Caretta obecná, které se zde rozmnožují, a tak jsme pozorovali hladinu moře, jestli taky nějakou nespatříme. Po dvou hodinách plavby po moři jsme konečně spatřili pevninu nádherného ostrova Zakynthos a už nás čekala poslední cesta, rozvoz po letoviscích. Netrvalo to dlouho a už jsem celá šťastná stála v malebném letovisku Tsilivi a kochala se krásným pohledem na moře.
Po 14 dnech válení se u moře, cestování po ostrově a spoustě dalších zážitků, bohužel přišel konec dovolené. Trošku mě znepokojovalo, jaká bude cesta zpět a doufala jsem v zázrak, že to už nebude taková katastrofa, ale zřejmě jsem to hodně podcenila. Odpoledne jsme se nalodili na první trajekt a k večeru jsme přepluli i druhý průplav a pár hodin na to začala ta „komedie“. Autobus řídil nějaký mladý řidič a řidič číslo dvě, se po chvíli taky začal tvářit poněkud zmateně. Po nějaké době jsme zjistili proč. Ztratili jsme se v Řecku. Zní to jako špatný vtip, ale vážně se to stalo. Nabrali jsme minimálně dvou hodinové zpoždění, ale všichni jsme byli nakonec rádi, že se správná cesta našla. S příchodem noci jsme přijížděli do hornatého Řecka s klikatými cestami podél pobřeží, které teď vypadaly ještě děsivěji než na cestě sem. Mladý pan řidič nám něco oznámil do rozhlasu a čirou náhodou, či jeho roztržitostí, zapomněl vypnout mikrofon a my si posléze měli možnost vyslechnout „zajímavý rozhovor“, kdy mladý pan řidič nechtěně veřejně prohlásil na celý autobus, že ho řídí poprvé v životě. Nevím, jak ostatním cestujícím, ale mě se udělalo nevolno, tak jsem se rozhodla předejít dalšímu nechtěnému vyslyšení veřejného rozhovoru, a dala jsem si sluchátka na uši a snažila se zbytek cesty prospat, což se mi dařilo velice dobře. V bulharsku jsme opět pročekali několik dlouhých hodin na hranicích a nabrali další zpoždění a do Bratislavy jsme přijeli o krásných 10 hodin později a všichni dostatečně znechuceni, že s touto společností už nikdy nikam nepojedou. I přes tento nepříjemný zážitek to byla ta nejlepší dovolená v mém životě, na kterou nikdy nezapomenu, protože ostrov Zakynthos nabízí tolik krás pohromadě, že stojí za to se tam jet podívat a zažít tu nezapomenutelnou dovolenou.
Komentáře
Přehled komentářů
:-) mas muj obdiv, nikdy bych takovej sloh asi nenapsal a kdyby jo tak to bude hodně velky utrpeni, jinak máš to tu fajn, taky mam blog, ale většinou to sou 4 řadkovy texty, někdy ani ne :D
Chválim !
(Mirek, 2. 1. 2008 21:37)